pátek 25. listopadu 2016

Povinná četba: Poklad (Kytice) - Karel Jaromír Erben

SPOILERY SE TO JEN HEMŽÍ!!!!


POKLAD


Na kopci mezi buky je malý kostel s nízkou věží, z té jsou slyšet zvuky hájem a sousední vsí, je to temný rachot zvoucí lidi do chrámu Páně.
Na Velký pátek se lidé ženou do kostela. Ten má holé stěny, oltář kryje černá rouška, na té je kříž a "v kůru zpívají pašije"
V černém lese je žena s miminkem. Jde za ostatními, ale najednou se zastaví. Je zmatená, na místě, kde vždycky čněl kámen se teď jakoby otevřela skála. Nejdříve se žena zdráhá, nakonec ji ale přemůže zvědavost a ona vejde. 
Vevnitř je síň, která má zdi ze zlata, strop z rubínů, sloupy z křišťálu... Žena se snaží si to vysvětlit tak, že Bůh chtěl, aby to našla, takže nasbírat si trochu nebude hřích. Položí dítě na zem a začne sbírat, pak už je to ale moc těžké, takže dítě neunese, odnese proto vše domů a vrátí se znovu. Zase nasbírá poklad, dítě brečí, snaží se ho utišit a dá mu trochu zlata. Pak ho tam nechá a odnese si to domů. Když dojde domů zjistí, že se poklad proměnil v hlínu a kamení. 
Je zdrcená, vtom si vzpomene na dítě. Běží zpátky, ale tam už stojí kámen jako vždy a po skále a síni ani stopy. Pobíhá, volá, hledá, ale nic. A pak se ze země ozve:
"Tu pod zemí jsem, hluboko! Nespatří mne žádné oko, ucho mi neporozumí. Blaze tu pod zemí, blaze, beze jídla, beze pití, na mramorové podlaze, ryzí zlato v klínku míti. Noc a den se nestřídají, nikdy nejdou spat očinka, hraji si tu pěkně hraji - cin cin! slyšíš jak to cinká?"
Žena je zoufalá, trhá si vlasy...
Po roce se skála opět otevře, žena v naději běží do síně a tam leží její dítě. Po pokladu se ani nepodívá, vezme dítě a běží domů. 
Dnes není po kostelíku ani po bucích památka, ale stařec stále rád vykládá o vdově a pokladu. 

Téma:
Zanedbání mateřské povinnosti.
Na Velký pátek se otevírají poklady.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář mi dělá obrovskou radost a moc za všechny děkuji! :)